Vstávej (kapitola 1)
Byla noc. V tmavém pokoji nebylo za této temné noci vidět ani na krok. Ozýval se pravidelný dech. Nádech - výdech, nádech - výdech...a zase znovu. Náhle to přestalo. Muž na posteli otevřel oči, vzal mobil do ruky a pohlédl na digitální hodiny. Jedna ráno. Je čas. Zvedl se z postele, rukou si projel vlasy. Došel ke skříni a chvíli se v ní přehraboval. Našel co hledal. Elastické černé tričko s dlouhými rukávy. Natáhl ho na sebe. Natáhl si ponožky a kalhoty. Přes tričko si hodil mikinu. Cosi sebral ze stolu, strčil to do kapsy a došel ke dveřím. Obul se, otevřel dveře a vyšel ven. Práskl za sebou dveřmi.
Kráčel dlouhým krokem teplými ulicemi. Bylo jaro, a tak se i za nocí dalo chodit jen v mikině. Měl rád jaro, rád teplo. Ulicemi se vraceli opilci domů. Vyhýbal se jim...prošel ulicí, přešel přes přechod a prošel podchodem, poté zase nahoru. Zabočil do další ulice a ubíral se dál. Došel k prastarému domu stojícímu osaměle v malém parčíku. Branka byla otevřena, stejně jako vstupní dveře. V horním patře svítilo krvavě červené světlo. Prošel vstupními dveřmi do předsíně. Dveře za sebou zavřel. Předsíň byla malá, poměrně světlá místnost, protože po celé pravé straně se táhlo velké okno. Na botníku byla zažehnuta svíce. Z předsíně vedly dveře. Muž je otevřel a ocitl se u paty schodiště. Začal po něm tiše stoupat, přesto však někdy některý ze schodů zaúpěl. Došel na konec schodiště a sáhl do kapsy. Vytáhl škrabošku, která byla vyrobená z prosté čtvrtky, obarvená načerno. Nasadil si ji na obličej. Stál před velikými dubovými dveřmi s mosazným klepadlem. Po pravé straně byly věšáky. Viselo na nich pár kabátků, mikin a bund. Muž si sundal mikinu a pověsil ji na volný věšák. Vzal za klepadlo a třikrát zabušil.
Netrvalo to ani příliš dlouho a zpoza dveří se ozval mladý dívčí hlas. Řekl jediné slovo. Růže. Muž se usmál. Láska a nenávist jedno jsou...zněla jeho odpověď. Dveře cvakly a začaly se dovnitř otevírat. Objevilo se krvavě rudé světlo. Muž prošel dveřmi. Mladá dívka, která mu je předtím otevřela, je za ním zavřela. Na tváři měla rovněž škrabošku, černé barvy. Usmála se na muže.
,,Už jsem se o Vás začala obávat, Mistře." zašeptala. Muž se usmál. Pak pohlédl do místnosti. V místnosti stály tři řady stolů. U každé řady sedělo pár lidí. Všichni měli na tváři škrabošky, každý stůl jinou barvu, každý měl elastické černé triko s dlouhými rukávy. Na podstavci před stoly stálo velké křeslo. Seděla na něm žena. Mohlo jí být kolem třiceti let. I její tvář zdobila škraboška...jakoby slitá ze tří barev. Černé, modré a purpurové. I když měla přes tvář škrabošku, každému bylo na první pohled jasné, že je to krásná žena. Muž, který stál dosud u dveří se prodral skrze stoly až před ni, poklekl na koleno a ruku zkroutil za záda. S pozdravem Velmistře se uklonil a zůstal v této poloze. Žena se usmála. Pokynula mu rukou, on se zvedl a došel k jednomu ze stolů, u něhož už seděla dívka, která mu otevřela dveře a muž ve věku kolem pětadvaceti let, jenže měl rovněž na tváři černou škrabošku.
Muž, který právě přišel ke stolu, se uklonil tomu pětadvacetiletému. Mistře...zamumlal s mírnou úklonou a posadil se. Jeho Mistr se zašklebil. ,,Zase pozdě, Petře. Nevím, proč sem ti kupoval ty hodinky...stejně je nenosíš." řekl a příchozího si prohlížel. Petr pokrčil rameny. ,,Vybila se mi baterka..." snažil se vymluvit, ale jeho Mistr to přešel jen s povytaženým obočím.
Žena v křesle na pódiu dvakrát tleskla. Od všech tří řad se zvedl jeden člověk. Od Petrova stolu to byl Petrův Mistr. Od stolu uprostřed to byl muž, který byl vě věku mezi Velmistrem a Petrovým Mistrem. Od stolu vlevo pak žena v podobném věku. Filipe, Andreasi, Julie...oslovila je žena v křesle a začala se s nimi o něčem tiše bavit. Ostatní lidé v místnosti teď měli volno. Dívka, Petrův učeň, do něj šťouchla a zasmála se. Petr se na ni zamračil. ,,Karolíno nech toho." napomenul ji. Karolína se začervenala a sklopila pohled ke stolu. ,,Promiňte, Mistře, jsem jen malá, hloupá holka...sám jste to řekl..." podívala se mu do očí.
Petr se zamračil znovu a tentokrát více. ,, Ano, řekl. Proto by ses s tím měla snažit něco dělat. Znáš přece Přikázání, ne?" řekl o něco tišším hlasem. Karolína znejistěla. ,,Žádný bližší vztah než přátelství, žádné dotyky, žádné dívání se na toho, kdo nemá na tváři škrabošku." šeptla. Petr přikývl a zadíval se ke čtveřici diskutujících vpředu. Tenhle večer bude ještě hodně náročný a dlouhý...prolétlo mu hlavou.
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre coeur bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-dangereux/
Blood Power : Blood on chart
(ADieseBume, 30. 7. 2018 7:36)
Poids est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre coeur bat, il pompe le sang par vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-pas-cher-homme/
.....
(Arisu, 7. 3. 2010 19:13)Al on se kvůli tomu trápí. Není jí to jedno, jelikož jí na něm (ač to nikdo nechce) záleží. Arisu ho pořád miluje
mmm
(Petr, 7. 3. 2010 16:21)Provedla jen to, k čemu ji Petr donutil...to, že nechce být sama a najde si někoho, to není žádný zločin. A on ať se s tím vyrovná jak chce. Může jí to být jedno. Zavinil si to sám. Jinak všem děkuji za moc hezké komentáře, dělají mi radost.
Nádhera
(Siondroska01@seznam.cz, 6. 3. 2010 13:29)Ty si talentovaný člověk .Mohl bysi zkusit napsat knihu.Nádhera
Bloody Princess
(http://tariq-chan.blog.cz/, 6. 3. 2010 8:44)Tak mužu žíct ,že jsem skoro brečela když jsem četla ,že jsi stratil smysl žít. Ale jenom skoro ,protože to znám (myslím to když člověk ztratí pro co žít). Moc se mi prní kapitolka Příběhu líbí.
What is a healthy blood stress
(ARipistsop, 8. 10. 2018 8:42)