Mise (Kapitola 2)
Večer se táhl. Již dávno tomu bylo, co Velmistr promluvila se svými třemi učedníky. Byli to Velmistři jednotlivých stolů a jejich tváře znala pouze samotná Velmistryně, neb byla jejich Mistrem. Zároveň oni tři byli jediní, kdo znal její tvář. Tak to muselo být. Mohli jste znát pouze tvář svého Mistra a svého učedníka. Popřípadě učedníků, pokud jste se stali Velmistry celé Organizace. Tak se to celé společenství jmenovalo...prostě Organizace.
Nyní se před Velmistryní střídali jednotliví členové...přednášeli své básně, povídky a někdy i části příběhů, které napsali. Slova se šeptala...a přesto byla v tomto hlubokém tichu zcela zřetelně slyšet. Nahánělo to husí kůži. Petr si všiml, že Karolína se tomu ještě stále úplně nepřizpůsobila. Dělalo mu starosti, jestli se toho strachu z tohoto místa vůbec kdy zabví. Byla jeho učednicí. Musel na ni dávat pozor. Nevěděl proč, ale byl za to rád...vlastně vůbec s ní byl moc rád...ale proč? Napadlo ho, že ji má rád...rychle tu myšlenku potlačil. To se přece nesmí!
S táhnoucím se večerem přišel na řadu i Petrův přednes...poněkud nejistě dnes odříkal svou báseň, víc než kdy jindy se snažil při něm nedívat se Velmistryni do očí. Doufal, že si toho nevšimla a vrátil se zpět ke svému stolu. Karolína dnes řekla pěkný příběh...o jakémsi vlku, který se po polibku změnil v prince. Vrtalo mu hlavou, koho tím princem vlastně myslí... Jakmile se přistihl, že na to myslí, pevněji stiskl okraj stolu. Už zase myslí na to, co nemá! Mají se zde věnovat literatuře! Ne nějakým zbytečným pocitům...
Karolína se vrátila a sedla si ke stolu s úsměvem. Petr si připadal hrozně nejistě a snažil se si jí nevšímat. Přednesy pokračovaly... Když byly u konce, došli Velmistři stolů pro flašky vína do sklepa a začalo se pít. Nepila pouze Velmistryně. Seděla na svém trůně a občas si zavolala jednotlivce nebo dvojici lidí k sobě. Vždy to byli lidé od stejného stolu a byli to učeň a Mistr. Petr s napětím čekal, jestli tentokrát půjde na misi sám, pak by byla velice jednoduchá, nebo zda půjde se svým Mistrem nebo Karolínou.
Velmistryně poslala dvojici lidí ve fialových škraboškách si sednout k jejich stolu. Pak se zamyslela a oči zabodla do Petra. Stále přemýšlela, Petr začínal být z jejího pohledu nervózní. Nakonec řekla dost hlasitě, aby přehlušila ostatní: ,,Petře, Karolíno...pojďte." při čemž je jakoby lákala jedním prstem k sobě. Petr v duchu zaklel. Zrovna teď... Vstal a společně s Karolínou došel až k Velmistryni. Její hlas byl jako vždy krásně melodický a jemný.
,,Vy dva pojedete spolu do Prahy. Půjdete do antikvariátu pana Stacha. Adresa a kniha, kterou chci, jsou na papíře." podala Petrovi papír, při tom se lehce dotkli prsty a on si znovu uvědomil jak je má ledově studené narozdíl od těch jeho. Přikývl a uklonil se: ,,Jistě, Velmistře." odpověděl.
,,Příští schůzka je za měsíc zase tady...stejný čas." zašeptala a Petrovi se zdálo, jako by se její rty malinko zkroutily do úsměvu. Znovu se uklonil, otočíl se a šel si sednou zpět ke svému stolu, Karolína ho následovala. Sedli si ke stolu. Všiml si, že se znovu usmívá. Štvalo ho to.
Velmistryně si k sobě pozvala všechny členy. Když měl i ten poslední svou Misi, vstala. ,,Děkuji vám za účast, kdy je příští schůzka, víte. Klid vašim duším." usmála se, znovu si sedla do křesla a nechala je všechny vyjít z domu ven, do temného, chladného rozbřesku.
Komentáře
Přehled komentářů
Al já si vážně myslím, že je to kravina ^^
Hai
(Petr, 14. 3. 2010 19:29)Ano je to přesně tak, jak myslíš. Má to být tvůj Vlčí Král. A kravinka to není :)
vlk a princ?
(Arisu, 14. 3. 2010 15:02)Krásné ^^ Vlk se přeměnil na prince? To mi něco připomíná... Můj Vlčí Král ^^ jak jsem mohla vymyslet takou kravinku ^^
hihi
(Arisu, 15. 3. 2010 20:36)