Uvažování o ní
Petr ležel na posteli. Hudba se tiše linula pokojem. Měl rád hudbu, svůj klid. Ležel se zavřenýma očima, rukama za hlavou, nohy natažené a překřížené. Pod hlavou polštář. Ten měkký chladivý polštář, ke kterému se člověk tiskne jako k poslednímu ostrůvku naděje. Měl na sobě jen volné trenky, protože se snažil být co nejvíc volný. Oblečení mu povětšinou jen ztěžovalo myšlení.
Myslel na ni. Na Karolínu. Stále byla na horách. On vězel tady. V tmavém pokoji, závěsy co nejtěsněji zatažené, nikdo ho nemohl vidět. Ani ten nejmenší paprsek světla mu nemohl dát naději. Uvědomoval si, že přesně takhle se cítí. Nahý ve tmě. V neproniknutelné temnotě, ve které nebliká ani nejmenší světélko naděje nebo štěstí.
Uvědomil si, že ho to trápí. On na ni myslel každý den (a ne málo), neubránil se, aby se o ní nezmínil před Joem, protože věděl, že on si s ní píše, je s ní v kontaktu. A ona? Ne to je opravdu řečnická otázka, nikdo mu odpovídat nemusí. Zná odpověď sám. Ona mu nevěnuje ani pitomou myšlenku. Ani jednu za den, ani jednu za tenhle tmavý, ponurý večer. Mrzelo ho to. Mrzelo ho, že je šťastná, protože od Joa a ze Zdroje věděl, že šťastná je, víc, než kdy byla s ním. Vytřeštil oči do tmy. Jsem bastard. Praštil se do hrudi. On je mrzutý, protože ona je šťastná? Tak to ne! Tomuhle musí okamžitě zamezit! On CHCE aby byla šťastná! Nutil se k tomu. Ano, CHCI, aby byla šťastná, i když to znamená, že už ji nikdy neuvidí. Ano, přeje si to...Ale to je samozřejmě lež....
Trápila ho její slova...řekla Joeovi, že jí nemůže dát, co jí dává On... Její nový přítel. Petr ho pojmenoval Vyčůránek. Měl k tomu dobrý důvod. Poprvé v kontaktu s ním byl, když ještě s Karolínou chodil. Tenkrát s Karolínou řešili nějaký problém. Petr přidal komentář k její práci, kterou napsala a Vyčůránek mu na to nějakým hloupým způsobem odpověděl...nebo tak nějak to bylo. Petr mu tehdy napsal, celkem ostře, ale byl zoufalý, protože se s Karolínou chtěl usmířit a nešlo mu to, a tak nešetřil ostrými slovy. Vyčůránek mu tehdy odpověděl hned ještě ostřeji. To by Petrovi nevadilo, zasloužil si to, za svůj ostrý výstup. Doteď si však pamatuje tu Vyčůránkovu větu. Já se tě ještě zastával. Při pomyšlení na tuhle větu se Petrovi chtělo smát, zároveň však také popadnout tu jeho ohyzdnou hlavu (a to neuráží čistě říká svůj názor) a o něco ji omlátit. Ví, že by to dokázal. Je úplně jedno, jak je Vyčůránek silný. Když Petr myslí na Karolínu, neexistuje žádná síla, která by ho mohla přemoct. V poslední době také žádná síla, která by potlačila jeho vztek, a tak je neustále vzteklý, bohužel...
Zpět však k tomu rozhovoru. Krátce poté se Petr s Karolínou rozešli. Kvůli pitomosti, kterou vlastně Petr zavinil, teď si to uvědomoval již dobře. Jeho rozzuření však dostoupilo vrcholu, když za čtyři dny poté začala Karolína chodit s Vyčůránkem. Jsou dvě možná vysvětlení, jak si to Petr vykládal. Možnost jedna - Vyčůránek lhal a nikdy se ho nezastal. To z něj dělá lháře a krysu, kterou by Petr rád rozšlápl. Možnost dvě, Vyčůránek nelhal, ale jakmile se Petr a Karolína rozešli, využil situace a místo toho, aby stál za svým a dál Karolínu přesvědčoval o Petrově nevinně, využil situace a zaujal jeho místo. To z něj dělá nemorálního zbabělce, který nestojí za svým slovem a je to možná horší, než kdyby byl lhář. Petra také napadla další možnost, totiž ta, že Vyčůránek chodí s Karolínou jen kvůli tomu, že se cítí tím rozhovorem s Petrem uražen, a tak se mu snaží takto způsobovat bolest. K vzteku pro Petra bylo především to, že tím Vyčůránek vlastně jen zneužívá Karolíniny důvěry a navíc se mu jeho plán daří - Petra opravdu hrozně štve, že je u ní. Tuhle myšlenku navíc podporuje i to, jak se ke Karolíně (podle informací Zdroje) chová.
Dost už....pomyslel si Petr, který si uvědomil, že se vzteky potí a zatíná pěsti, až je má rudé. Zvedl se a polonahý přešel k boxovacímu pytli. Jeho nejlepšímu příteli v téhle místnosti...(při té myšlence se usmál) Promiň, příteli. Řekl a pohladil boxovací pytel. Krátce se ironicky zasmál a pohlédl na své nohy. Sem to debil...už mluvím s boxovacím pytelm...řekl šeptem k sobě. Pak se mu obočí stáhlo vztekem. Buch, buch. Buch, buch. Ruce zasahovaly pytel a stahovaly se zpět k tělu, nohy se zvedly na špičky a začaly tancovat...úkrok do strany, buch, buch! A znovu, stupňuj tempo, nepřestávej. Kroužil kolem pytle a zasazoval do něj rány. Z čela se mu lil pot, tělo se jím začalo perlit také. Noha dozadu, rychle vpřed, buch, buch. Nepřestával dlouho. Vzpomněl si na večer, kdy se rozešli. Vydržel v tomhle tempu dvě hodiny v kuse. Stále na špičkách, stále se hýbat, stále rozdávat rány. Vzpomněl si, jak si na poslední půlhodinu sundal rukavice. Chtěl, aby to bolelo. A bolelo to, klouby měl pak sedřené do masa. Po těch dvou hodinách si lehl na zem a deset minut jen ležel a zhluboka dýchal. Dnes to nebylo tak hrozné, po půl hodině toho nechal. Šel se omýt. Celý.
Po očistě se vrátil na postel a zaujal dřívější pozici. Znovu se zamyslel. Nemůžu jí dát, co on. Joe k tomu přidal to, že je to kvůli tomu, jak daleko od sebe bydlí. Petr by rád věděl, jestli to tak myslela i Karolína. Bylo to dané opravdu jen tím, že u ní nemohl být jako on nebo v tom bylo něco jiného? Když je s ním, je šťastnější, než když se tenkrát poprvé setkali v Praze na nádraží? Co když ano? Co když ano? Ta otázka bušila ve spáncích a klovala jako černý havran. Petr stiskl čelisti k sobě a zároveň pevně semkl víčka. Tiše zavrčel.
Zase ho to napadlo. Jet tam. Ó bože! Kdy už tuhle myšlenku pustí z hlavy? Průser byl, že nejenže tu myšlenku nepotlačoval, ale ona mu vyvstávala v mysli stále častěji!!! Zdice... tak vzdálené, tak tajemné, tak nedosažitelné. Takové mu připadaly. Bylo to místo, kterému by se nejraději vyhnul obrovským obloukem. Zároveň to však bylo místo, které ho k sobě táhlo jako obrovský magnet. A jemu podjížděli nohy a stále se k tomu místu přibližoval. Chtěl tam. Věděl to, že tam chce. Chce chodit ulicí jako ona. Chce poznat městečko, ve kterém žije. Chce vidět její dům. Psa od jejich sousedů, kterého má tak ráda. Ach...Prudce otočil hlavu na stranu a znovu zavrčel, tentokrát silněji. Ne! Znovu si opakoval důvody, proč tam nepojede. Tím nejdůležitějším pro něj byl teď ten, že ona nechce, aby tam jel. Nechce, aby viděl její dům, nechce, aby poznal toho pejska. Nechce! Byl odhodlán tomu stoprocentně věřit.
Další důvod byly prachy...ano zase ty posraný prachy...řeší je ve Spolku, řeší je v soukromí, řeší je pořád. Ví, že peníze jsou dnes základ, základ všeho. Ani láska se neobejde bez peněz....jen jedna...ta nejryzejší. Nebyl si však jist, jestli vůbec on sám dokáže k někomu cítit ryzí lásku. Jestli vůbec někdo na tomto světe toho je schopen. Nevěřil tomu. Počítat uměl...aspoň čísla...matika mu ve škole moc nešla...ale počty vzato obecně ovládal skvěle. Cesta tam a zpátky by ho přišla na pět stovek. Zhruba. To bylo všechno, co mu dávala matka na měsíc. Na obědy, na chlast, na všechno. Věděl, že by musel měsíc tak trochu hladovět a na alkohol se úplně vykašlat, kdyby za ní chtěl jet. Ale s tím by neměl problém. Teď už ne. Jenže ona nechce. A to zatím rozhodlo. Znovu. Dál bylo taky proti to, že by ji tam mohl potkat. To bylo to, po čem nejvíc toužil, zároveň a především však to, čeho se nejvíc bál. Znovu ji vidět. Sakra, sakra, sakra...vždy, když si tohle představil, obraz se rozplynul, nevěděl totiž, co by následovalo.
Verze však měl. Dvě. Jako první ho napadlo, že by dělala, že ho nezná a rychle utekla. Petr by za ní nemohl běžet. Ne proto, že by jí nestačil, ale věděl, že po takové reakci by mu nohy zarostly do země a on by zůstal na místě stát ještě deset minut. Druhá verze byla snad ještě horší. Vůbec by nedělala, že ho nezná, naopak. Šla by k němu a všechno mu vyčítala, možná na něj i křičela, možná by ho praštila. Ale to mu k ní moc nesedělo. Napadlo ho, že by to snad udělala jen v případě, že by si s sebou zrovna vedla Vyčůránka. To by mu nevadilo. Usmál se. Jedno jeho křivé slovo, jeden křivý pohled, cokoliv. Věděl už teď, že by ho ošklivě zmlátil. Vzpomněl si, jak to dopadlo, když se těmhle citům, proměněným na sílu, oddal naposled. Krev. Zase viděl tu spousu krve z jeho obličeje. Bylo to už hodně dávno. Ale chlapec, kterému tehdy přerazil nos byl o mnoho silnější než on. Spoléhal na to. Petr nevyužil taktiku, nic. To byl pud. Pud sebezáchovy, pud obrany. Řežete a bijete a je vám jedno jestli to bolí i vás či co se při tom děje kolem. Jen bít. Málokdy ho popadával takový vztek. Jednou za deset let. A vždy to schytal člověk, který ubližoval jemu nebo jeho nejbližším. O téhle řeži se Petr nezmiňoval nikomu...ani svým přátelům. Byla to temná vzpomínka a jemu se dlouhé roky dařilo zatlačit ji do podvědomí...teď však znovu vyplouvala na povrch.
Po tomhle uvažování si pak však vždy vzpomněl na Karolínu a představil si, jak by se na takovou situaci tvářila. Maličká hloupoučká (stále častěji měl chuť připojit hajzlům věřícím) dívenka. Určitě by byla šíleně vyděšená. Dokonce by to psychicky nemusela unést. Když si to představil, vstávaly mu hrůzou vlasy na hlavě a on si sliboval, že i kdyby se dělo cokoliv, nic takového nesmí dopustit, žádnou krev, žádné problémy. Tím by jí jen znovu ublížil. Neublížil by jí však už jen tím, že by do jejího města přijel? Stále si myslel, že ano. Proto se znovu, alespoň prozatím, rozhodl, že tam nepojede.
Komentáře
Přehled komentářů
To by mělo skončit. Děláš si tím problémy. Nemohla by ses ke mě rozběhnout. Nesmíš. Díky Viki.
verze 3
(Arisu, 6. 3. 2010 18:18)Verze třetí.. byla by zaražená na místě a nevěděla co by měla dělat. Přemýšlela by, jestli se má k němu rozběhnout, obejmout ho, anebo jestli má zůstat stát na místě a čekat, co udělá. Rozhodně by nezačala křičet, nic by nevyčítala (páč by to k ničemu nevedlo). Rozhodně by ho nepraštila, jelikož ho doopravdy mlátit nechce. Ano.. Psychicky by to možná neunesla, ale zůstala by silná .. Jelikož ví, že ho stále miluje a tak to bude a dál..
Týden
(Petr, 5. 3. 2010 19:37)Dobře není nudný, ale náročný. A náročné týdny mě nebaví, tudíž jsou nudné.
Bloody Princess
(tariq-chan.blog.cz, 5. 3. 2010 15:30)A to ti mám jako věžit ,že zrovna ty máš nudný týden?
:))))
(Petr, 5. 3. 2010 13:07)Samozřejmě, že ne, ale v současnosti probíhá můj obvyklý nudný týden, takže není o čem psát. Ten jeho komentář mě neodradil ani trochu, spíš naopak. Další kapitola bude nejspíš v sobotu odpoledne.
Bloody Princess
(tariq-chan.blog.cz, 5. 3. 2010 12:15)
NotAnotherWeirdPlasticSmile : Máš velice zajímavé názory. Teď se Petra nezastávám ,ale docela mě tvůj komentář naštval. Já taky píšu na alíka.cz tohle "ahoj jsem "normální" holka která se snaží obohatit svět svými stránkami. Pokud by tě zaujaly napiš. Jukněte na tariq-chan.blog.cz. Budu ráda jak za kritiku tak za pochlavu. Sorry za reklamu =D". NIKOHO nenutíme chodit na naše stránky. Nevím ale tvůj komentář mi příjde spíš trapný. Kdybys tenhle komentář napsal ke mně okamžitě ho mažu. Na mé stránky chodí i deseti leté děti a nemám v úmyslu kazit jejich nevinost už teď.
Péťo doufám ,že tě ten jeho komentář neodradil a budeš tu psát pro nás dál.
Netuším
(Petr, 4. 3. 2010 23:06)Netuším, co ti na tom přijde ubohé. Já to opravdu nikomu nevnucuju. Pouze to navrhuji k přečtení lidem, u kterých je možnost, že by je to zaujalo. Dále...rozhodně to není spam, takže si uvědom význam slova spamovat. Jediné, co je tu ubohé, je úroveň tvého vyjadřování. Ale to je u ubožáků běžné...děkuji ti za tvou návštěvu stránek. Příště se prosím vyvaruj výrazům jako "kurevsky", "srát" a "sračkama" nebo budu nucen tvůj komentář smazat, neb o podobné zde nestojím, děkuji. Sbohem.
Woah!
(NotAnotherWeirdPlasticSmile, 4. 3. 2010 20:44)
Netuším..
Jestli to jsi ty, nebo ne,
ale tohle je kurevsky ubohé..
Srát na přední stranu "Nikoho to číst nenutím a nikomu nevnucuju" a nejmenovanej portále končícím na lík.cz.. Začínajícím na A.. Po nickem "mrtvy" spamovat sračkama, ala "ahoj, jsem kluk co se snaží sepsat co zažil a na co myslí do příběhu...mrkněte na www.pribehove.estranky.cz pokud vás to zaujalo...rád odpovím na vaše komentáře, názory, kritiky...sory že sem rušil"..
TLDR. Peace.
hahaha
(Petr, 4. 3. 2010 20:26)Joe proč myslíš, že ho jmenuji jako Zdrij, hm? :D Promiň, ale jméno toho člověka neprozradím nikomu. :)
Díky moc
(Petr, 3. 3. 2010 20:07)Děkuji vám všem, velice mě vaše komentáře těší. Opravdu.
Úžas
(Vendy, 3. 3. 2010 19:37)podle mě by ses měl stát spisovatelem v životě sem nečetla nic lepšího! ;-)
krasné
(anet, 3. 3. 2010 16:36)je to krasné!!!to si sam zažil?prosím odepiš mi na email aneat.tygr@gmail.com na ostatních tež napišu komentář tak tež na ten email jo?diky
Bloody Princess
(http://tariq-chan.blog.cz/, 3. 3. 2010 14:04)No ale skoro už jsem mohla konkurovat chlebu vytáhnutýho z mražáku
...
(Petr, 7. 3. 2010 16:18)