Kapitola 3.
Sobota. Sobota je den, ke kterému Petr vždy upírá zrak celý dlouhý pracovní týden. Nastala sobota. Nastal večer, udeřila osmá hodina. Petr vyrazil ze svého úkrytu ven. Noc již nebyla tak chladná, jako noci předešlé. Měl z toho radost, bláznivou radost. Teplo. Dávalo mu energii, uklidnění...snad i cosi jako naději?...
Ta vinárna se menuje Q. Prostě Q. Petr do ní dorazil (jako obvykle se zpožděním) a sestoupil po vrzajícícj schodech do předlokálu. Tím prošel až na parket, do hlavního sálu. Rozhlédl se po stolech. Jejich tradiční stůl byl obsazen postaršími ženami, ale hned vedle něj, u druhého stolu se krčili Petrovi přátelé. Kokis a Vosa. Kokise znal Petr nejdéle ze všech. Vždyť spolu chodili na základku od první třídy. Znají se tedy už dvanáct let. Vosu znal o dva roky méně. Do školy přistoupil až ve třetí třídě. Později s ním sedával v lavici. Vosa je výbornej kluk. Ve škole se hádali "o půlku" v lavici a Vosa sám si hrával fotbálek...jak on tomu říkal. Hra spočívala v tom, že Vosa strkal do kuličky od kuličkovky fixou. Petr se k nim usadil.
Podali si ruce a pozdravili se. Vosa oznámil, že má přijít jeho dívka, Petra, a že má s sebou přivést nějaké kamarádky. Petr řekl, že přijde Martin, se kterým se domluvil. Petr se divil, že tu Martin ještě není, obvykle to byl Petr, kdo přicházel jako poslední. Pili pivo, Kokis s Petrem vytáhli cigarety a kouřili. Vosa nekouřil a z počátku to vypadalo, že nebude ani pít. Stála před ním kofola. Petr ho později přesvědčil, aby si dal pivo také.
Martin přišel o půl hodiny později. Na ruce měl obvaz. Petr již z dřívějších dob ví, proč tam zase ten obvaz má. Martinovi na rukou a na nohou občas vyskakují bradavice, které se musí vypalovat. Martin to nesnáší a Petr s ním soucítí. Ruku si tedy stiskli jen zlehka. Martin vysvětlil, proč přišel pozdě, pije už od půl sedmé společně s jeho rodiči, protože jeden jejich známý má oslavu narozenin a Martin tam popíjel a jedl prase.
Rozjela se ta nevázaná, kamarádská konverzace, začala hrát živá hudba. Hlavně Vosa s Petrem jsou jejími velikými fanoušky a nikdy nevynechají příležitost, aby si spolu, jak říká Vosa, nezabékali. Pak přišla Petra. Místo kamarádek sebou však táhla dva kamarády. Petrovy oči se zúžily. Vosovi už svůj názor na ni řekl. Bylo mu Vosy líto. Petra byla hezká dívka, líbila se asi všem klukům u stolu. Její dva přátelé Pepa a Pavel, si bůh ví proč sedli zatím k jinému stolu a ona tak stále přebíhala od jednoho k druhému. Konverzace stále plynule tekla. Najednou se Kokis zvedl, že potřebuje na vzduch. Vosa kývl, že jde taky a vydali se spolu ven.
Martin s Petrem zůstali u stolu sami. Dva skvělí kamarádi. Petr se usmíval a upil piva. I Martinovi už řekl svůj názor na Petru. Martinovi, který byl hlavní příčinou Petrova uvažování o Petře. Náhle se Martin zamračil. Pohladil si zavázanou ruku a nakrčil nos.
,,Petře, musím ti něco říct. Líbit se ti to nebude. Asi je to taky tím, že už jsem tak nalitej. Jinak bych ti to asi neřekl." řekl normálním hlasem, ale Petrovi se do očí nepodíval, směřoval ho stále k obvazu na ruce.
,,No tak mluv. Od toho jsme přeci dobří kamarádi. Rád tě vyslechnu." odpověděl Petr.
,,Sereš mě Petře. V poslední době ses změnil. Nelíbíš se mi. Seš děsně arogantní, hlavně vůči holkám. Taky mě sere, jak ses tuhle zmínil, že potřebuješ novýho parťáka na kalení, když jsem musel domů. Víš, že mám rodiče v tomhle směru háklivý a stejně mě takhle urážíš. Tím si mě fakt nasral." řekl Martin, občas již vzhlédl k Petrovu obličeji, ale dál zůstával jaksi zdrženlivý. Petra přišla k jejich stolu a sedla si k nim. Petr se zamračil, bylo mu jasné, že slyšela Martina a teď ji tenhle rozhovor eminentně zajímá.
,,Chápu a naprosto respektuju tvůj názor. Máš pravdu...jsem arogantní vůči holkám, ale snaž se pochopit, že to teď nemám jednoduchý..." Petr se celou dobu díval přímo do Martinovi tváře. Ta se teď zkroutila ve škodolibou grimasu. V Petrovi to vybuchlo. Tak tohle dělá jeho kamarád! Směje se! Za všechny ty nevyřčené trable... Petrovi vlastně v hlavě při tom šklebu zaznělo jediné slovo... Karolíno!!! Ten výkřik se opakoval nesčetněkrát a Petra přinutil vyskočit na nohy. On se směje jeho utrpení. Ten jeho skvělý kamarád. Petrovy oči metaly blesky, Martin se podíval na Petru, která se na něho usmála a Martin odbojně na chvíli vzhlédl odbojně k Petrovi. Když však uviděl jeho oči plné bolesti a vzteku, okamžitě je sklopil ke stolu.
,,Tak tos posral!" řekl Petr dost hlasitě, aby to slyšel celý sál. ,,Tos fakt posral...KAMARÁDE!" řekl Petr a do posledního slova vložil všechen vztek za těch nespočet trablí, které mu život v posledních měsících připravil. Martin seděl s hlavou sklopenou. Petra se jaksi usmívala a mluvila něco ve smyslu, že tohle jsou ostrá slova...Petr si uvědomil, že nemůže řvát i na ni a tak ve zlosti odkráčel ven za Vosou a Kokisem, kterým všechno podle pravdy řekl. To, jak své kamarády nechce zatěžovat svými trablemi, které mu stejně nemohou pomoci vyřešit. Vysvětlil jim, co se právě stalo a Vosa i Kokis souhlasně kývli, že tohle Martin přehnal. Petr se uklidnil. Chladný vzduch mu do mozku a srdce nalil klidu.
Věděl co za tím je. Pohlédl k nebi. Hvězdy sice zářily, ale pro Petra jako by byly vzdálenější než obvykle. Petr přemýšlel. Znal příčinu Martinova pohledu. Věděl, proč se Martin okamžitě neomluvil a nebo aspoň nějak neprotestoval, když Petr odcházel. Ano, příčinou byla Petra. Martinovi se líbí a on se líbí jí. Vlastně se jí líbí i Petr...když se poprvé setkali vjela mu pod stolem svou nohou mezi ty jeho, Petr jí však tehdy do nohy kopl a výhružně se na ni zatvářil. Od té chvíle už Petra nic nezkoušela a chovala se k Petrovi mírně nepřátelsky.
Vosovi už to celé řekl. Teď už mu nebude nic říkat, Vosa všechno ví a bude dělat dál tak, jak mu velí smysly. Kluci se rozhodli vrátit dovnitř. Petr znovu zaujal místo proti Martinovi, vedle kterého stále seděla Petra. Ta se teď na Petra usmála a ptala se, co je nového. Petr jí s hlasem překypujícím ironií odpověděl jediné slovo. Hádej. Při tom se usmál a pohledem udeřil do jejích očí. Totálně jí vyrazil dech. Bylo to vidět. Zazmatkovala, několik zmatených pohybů hlavy kolem dokola. Nakonec ještě něco koktala, ale Petr už ji ani neposlouchal, začal s Kokisem řešit nedostatek cigaret.
Martin se pohledu do Petrových očí celou dobu vyhýbal. Jako by se bál. Petr dělal přesný opak. Provokoval ho k očnímu souboji, chtěl, aby Martin tím pohledem potvrdil, že ta slova předtím myslel vážně. Martin to neučinil. Nakonec se přesunul o židli blíž k Petrovi, naklonil se nad stůl a natáhl k Petrovi ruku.
,,Petře, přece se na sebe nebudeme celou dobu šklebit..." zašeptal. Petr váhavě sevřel jeho ruku, avšak ke stolu se nenahnul. Chtěl, aby Martin mluvil nahlas, omluvil se i před Petrou a ostatními. Petr se na jeho úvodní slova ušklíbl. Martin začal něco žblekotat. Petrovi se z něho dělalo zle. Sevřel mu pevněji ruku a začal mluvit sám.
,,To, že jsi mi řekl, že se chovám jako arogantní vůl naprosto chápu. Uznávám to a souhlasím s tebou. Chovám se tak, protože mě k tomu přinutila situace, která se vynořila v mém životě. A navíc je to můj obranný systém. Jak víš, moji rodiče se rozvedli velmi brzy. Bylo mi pět let. Nevlastním rodičům jsem nikdy nevěřil. Vždy si hlídám záda a své problémy řeším sám. To je důvod toho, proč neznáš mé problémy. Já tě s nimi nechci zatěžovat, stejně by jsi mi s nimi nemohl pomoci a svěřovat se někomu určitému, to také nemám rád." řekl Petr narovinu.
,,Naštval mě tvůj kreténskej pohled při řeči o mých problémech, protože ty o mých problémech nevíš nic a stejně se jim šklebíš. Každý, kdo něco takového dělá, je u mě vůl. Upřímně řečeno vím, že nejsi spolehlivý. Ani ty nejsi dokonalý a já bych ti mohl připomenout pár situací, kdy ses nezachoval jako kamarád. A naopak jednu, kdy jsem tě vytáhl z průseru já. A ještě jsem za to schytal vynadáno od tvého otce. Zcela neprávem. Ale já si na tebe nestěžuji, neříkám ti něco jako že mě sereš a podobně. A mohl bych. Mám k tomu spoustu důvodů. Ale nechci, chi abys byl, jaký si, nechci aby ses měnil. Protože kdybych to chtěl, už by ses k něčemu nutil, nebyl bys to ty. Já se přátelím s tebou a to čistě. Na nic si nehrajeme. Věřil jsem tomu. Teď vím, že nejsi tím, za koho jsem tě měl. Lituji svých chyb." řekl Petr a díval se upřeně na Martina.
,,A co se týče toho, že potřebuju novýho parťáka na kalení, tak to je pravda. Že tě to sere? Chápu. Ale ty si tam posledně pěkně nasral mě. Nezachoval ses jako kamarád. Říkáš tady něco o tom, že tě rodiče nutí jít domů, ale tam tě nikdo domů jít nenutil. Vymlouval ses na to, že tě bolí břicho. Byla to lež. Vadilo ti, jak se na mě pěkně usmívala ta hezká blondýnka. Nezachoval ses jako kámoš a de facto si mě donutil vypadnout odtamtud. Bez holky. Jsme v samotě sami...naši kamarádi již dívky mají...a já měl svou taky...nechceš bejt zase jedinej osamělej, chápu, ale mě nebrzdi, já tě taky nebrzdím a přijde mi to tak fér." vyčítal Petr.
Martin pak ještě něco zamumlal a přesunul se zpět na své místo. Neomluvil se. Pomyslel si Petr. Zbytek večera proběhl v klidu. Všichni pili, kouřili a zpívali. Petr chlastal ve velkém stylu. Jen nemyslet na ni. Zapomeň na Karolínu!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Díky.
Díky, opravdu díky
(Petr, 1. 3. 2010 20:33)Moc děkuju za krásný komentáře, velice si jich vážím. Díky, díky, díky. :) Martinko, já jsem rovněž šíleně líný. (vyplývá z toho, že snad v každý kapitole ležím na posteli :)) Tak se přinuť a něco napiš. Určitě si to také moc rád přečtu :)
Neskutečný...
(Martinkaa, 1. 3. 2010 20:09)
Ahoj :) Mám velice podobné myšlenky...Ráda vmýšlím povídky i tvořím příběhy které s eorpavdu ve sktuečnosti stali. Líčení, vypravování, popis-vše co je zahrnuto v českém jazyce slohu akorát můj problém je ot, že to nikdy nezvládnu napsat. Prostě jsme naot moc líná. Náapdů mám což ot o...jenže napsat-k otmus erpostě nedonutím :)
Je vdiět že se o literaturu fakt zajímáš a baví tě to..máš velký talent a jak už se tu ostatní zmínili,mol bys napsat příběhy i v paírové podobě. Máš to fakt krásný..
ˇAdios :)
Bloody Princess
(http://tariq-chan.blog.cz/, 1. 3. 2010 20:05)Dobře ,nebudu to řešit :).Většina spisovatelů píše s nejasnou hlavou a to že ukousne konec není špatný. Mě se to líbí....
Díky :)
(Petr, 1. 3. 2010 19:52)Děkuji opravdu jsem tím, že se Vám to alespoň trochu líbí, velice nadšen. Dovolím si však malinko oporovat, na knihu to rozhodně ještě není, píši to ve spěchu s nejasnou hlavou, jsem si jist, že je tam spousta chyb, navíc konec vždy useknu, jelikož jsem unavený nebo mě naštve, že se mi to vždy smaže. Prosím Vás o trpělivost a slibuji, že se vynasnažím, aby kvalita šla nahoru. Díky moc Vám všem. A k Bloody Princess...to neřeš, úplně v pohodě :)
Bloody Princess
(http://tariq-chan.blog.cz/, 1. 3. 2010 19:43)Ježš ,tak to promiň ,někdy mi to prostě nedochází
Nádhernýý ;)
(Niki, 1. 3. 2010 19:35)Jedním slovem: nádherný.. Mohl by jsi vydat klidně knížku..;) Z Tebe by byl dobrý spisovatel ;)
Překrásné :)
(Gabriella-M, 1. 3. 2010 19:21)o5 moc krásné :) Mohl by jsi vydat knížku, ihned bych si ji koupila :-)
Odpověď
(Petr, 1. 3. 2010 19:07)Mě je 18, takže s tykáním opravdu žádnej problém. Karolína je má bývalá dívka.
Bloody Princess
(http://tariq-chan.blog.cz/, 1. 3. 2010 17:35)Jo dobře ,já vždycky automaticky někomu tykám a pak se dozvým ,že mu je kolem třiceti..Asi to bude blbí a možná jsem nějak špatně četla ,ale můžu se zeptat kdo je to Karolína? Pokud je to moc osobní tak tenhle komentář prostě ignoruj...
Jasně
(Petr, 1. 3. 2010 17:24)Samozřejmě, tykej mi :) a ano...sou to zážitky z mého života, které se skutečně staly. Každý příběh je psaný podle události, která se mi stala.
Bloody Princess
(http://tariq-chan.blog.cz/, 1. 3. 2010 17:20)Je to krásný ,ale takovým podivným způsobem. To píšeš (můžu ti tykat doufám) ze svý vlastní skušenosti?
Viki
(Petr, 5. 3. 2010 19:39)